Dìda Mráz prosviští komínem, pøistane v dìtským pokojíku, uslyší jakési vzlykání vedle v pokoji a zahuláká: "Hej dìti! Dìda Mráz Vám pøinesl dárky tak žádný pláè!" Vedle v pokoji ustane vzdychání a ozve se: "Tak mu vyøiï a� to složí ve sklepì, že dìti budou až napøesrok..."

Kdyby jen bylo možné klesnout do náruèe ženy - a pøitom neupadnout do jejích rukou!
(Montherlant)