Láska. Je to slovíčko, které člověk vnímá již od svého narození. V dobře fungující rodině, již malý človíček pociťuje význam slova láska. V dětství si ani lásku svých rodičů neuvědomujeme a bereme ji jako samozřejmost. Spočívá zejména v lásce se kterou nás rodiče opečovávají, poskytují nám základní potřeby. Často až v dospělosti si uvědomíme, kolik času museli rodiče věnovat naší výchově. Naučili nás mluvit, pohybovat se mezi lidmi. Proto bychom v dospělosti měli tuto péči oplatit a postarat se o ně ve stáří. Lásce ve vztahu matky k dítěti říkáme láska mateřská.

Další etapou lásky je období puberty. Dívky se začínají ohlížet po chlapcích a naopak. První lásky, první záplavy citových emocí a také první zklamání. To vše k lásce patří. Člověk je v tomto období tvor tápající. Vše je pro něj nové. Nemá ještě jasné představy o svém životě, zamilovanost otvírá nový svět, kterým si každý musí projít. Při prvních láskách  je cítit pocit sounáležitosti, pochopení a nekonečnosti. Ale téměř ve všech případech člověk za čas odloží růžové brýle mámení  a realita se již nejeví tak perspektivní jako tomu bylo na počátku. Člověk z té lásky nějak vystřízliví. Hodně lidí vzpomíná na svou první lásku s kladnými zážitky jako na hezkou vzpomínku z mládí. Možná právě proto, že je to poprvé.  Snad kvůli té nevinné poblouzněnosti, která nebyla ještě poskvrněna zkušeností zklamání.

Jak člověk stárne začne i cit zvaný láska vnímat trochu s odstupem. Dospívání znamená nejen více zkušeností, ale také určitý druh zralosti. Víme co od potencionálního partnera očekáváme, více než na vzhled se začneme upínat na  chování, společné zájmy  a schopnosti.

Pokud stavíme stav na těchto hodnotách je větší šance na jeho dlouhodobé trvání. V pubertálním období je vztah jedinců často stavěn na piedestalu sexuelní přitažlivosti a vzhledového vjemu. Po prvním okouzlení, za čas tento podnět vyprchá a vztah tak ztrácí na hodnotě. Nastávají problémy, kdy jeden vidí na druhém jen negativa, která se mu nelíbí, nechce nebo neumí je tolerovat. Nastává rozchod. Láska končí. Jen málo velmi mladých lidí umí ustát krize ve vztahu. Snažit se komunikovat a naučit se především s tím druhým žít. To je nejspíše to nejtěžší nejen při prvních láskách, ale i v pozdějším věku.

Každý z nás má určité zvyky a rituály. Nám připadají zcela běžné, protože patří k naší osobní identitě. Naše okolí – náš partner je však nemusí přijmout z libostí. Z malichernosti se tak muže stát dosti zásadní problém. Pokud je např. partner vášnivým rybářem, který tráví každý volný víkend při lovu ryb, musíte být buď také zapálenou rybářkou nebo mít pro tento koníček pochopení a nevyžadovat v rybářské sezóně, aby s Vámi drahá polovička navštěvovala památková místa nebo trávila slunné odpoledne na koupališti plném lidí.

Takový vztah nemá trvalou perspektivu.

Snažit se předělat toho druhého také nedělá velkou dobrotu. Stejně jako nemůžete koupit starou škodovku a chtít aby jezdila jako nový mercedes, nelze udělat z vášnivého rybáře opalujícího se „povaleče“ u vody. Některé drobnosti změnit u člověka lze, ale zásadní věci prostě nezměníte. Nezbývá než přijmout věci takové jaké jsou nebo hledat životního partnera někde jinde.

Vždy je lepší vyhledat takového člověka, se kterým budete mít více zájmů společných, než rozdílných. Několik rozdílných zájmů také není od věci, protože komu by se chtělo trávit s jedním člověkem 100% svého času. Konečným výsledkem by bylo, že si polezete natolik na nervy, až vztah ztroskotá v neustálých hádkách. Jak pravý jedno pravdivé přísloví : „ všeho s mírou“.

I o lásku se člověk musí starat. Pečovat o ní a udržovat si jí, jinak by se také mohla obrátit zády a odejít v nenávratno. Vztah mezi mužem a ženou  je ještě hodně neprobádaná oblast.