Určitě si pamatujete dobu, kdy jste jako malá holčička chtěla být už veliká jako Vaše maminka. Dospělost tenkrát lákala. Skoro každá holčička chtěla být princeznou, co si pro ní přijede ten krásný princ na bílém koni. S přibývajícím věkem se i představa prince vytratila a bylo potřeba ze svých nároků poněkud slevit. Hold spokojit se s Ondrou Vomáčkou co se stane jednou inženýrem je lepší, než kladivem do hlavy.

Svět nám poněkud poupravil vlastní představy z dětství. Každé malé dítě chtělo, až vyroste pracovat se zvířátky. Slova mami, až vyrostu tak budu doktorkou u zvířátek nebo ošetřovatelkou v zoologické zahradě, určitě nejedna maminka zažila. Děti chtějí co nejrychleji vyrůst, aby mohli poznat vše ze světa dospělých.

Jak dítě vkročí do období puberty je tato snaha dospět vidět čím dál tím častěji. První diskotéky, holky se začínají otáčet po chlapcích. Každý puberťák si říká jo, až mi bude osmnáct, tak na mě nikdo nemůže. Můžu si chodit kam chci a vracet se také, kdy se mi zachce. Filmy se sexuální tematikou pro mě již nebudou tabu a v každé restauraci mi dají alkoholu co hrdlo ráčí. Ano, zakázané ovoce nejlépe chutná.

Jenže pozor, pak to přijde. Je Vám osmnáct a jen se rok přehoupne je po tom nádherném opojení plnoletosti. Mnozí ukončí střední školu a začnou hledat pracovní uplatnění. Mnozí teprve nyní pochopí co to je vyjít z penězi, ale hlavně jak je to těžké peníze vydělat. Ono osamostatnit se, což je jedna z priorit plnoletých není žádná sranda.

Jak čas plyne, člověk musí poznávat a zároveň překonávat problémy i úskalí, která mu život nachystal. Možná si i vy jednou povzdechnete, kdybych zase mohla být ta malá holčička. Ale je už pozdě. Čas neúprosně letí kupředu a Vám zbývají jen vzpomínky na dětství. Dětství, jak krásný to bezstarostný čas, nevědomosti, her i očekávání dospělosti.