Vzpomínáte si na ty chvíle z dětství, kdy jste s nedočkavostí se zatajeným dechem očekávali příchod Ježíška. Ačkoliv jste už jindy byli neposedné děti, ten den s vámi prostě nebylo k vydržení. Mami, kdy už přijde ten Ježíšek? A jak vypadá? Otázky nebraly konce. Každý z rodičů to řešil po svém. Vidina dárečků a krásně ustrojeného stromečku od Ježíška je i dnes vidět v očích mnoha dětí. Možná s tím smutným rozdílem, že až příliš brzy pomíjí.
Dnes jsou děti trochu násilnou formou rychleji nuceni prohlédnout ve skutečnost, že dárečky ani stromeček nepřináší Ježíšek, ale maminka s tatínkem. Rozdíl je také patrný v představě biblického Ježíška, který dnes více než jako malé chudé dítě na slámě je známo v podobě amerického „moderního“ Santa Klause se saněmi taženými soby. Nemyslíte si, že tím tak trošku upadá Česká tradice. Co vy na to? Nejsou dnešní generace a i budoucí generace dětí, tak trošku o něco ochuzeny? Je správné, aby malé dítě tak záhy ztratilo ideály o bájném Ježíškovi, který nosí dárečky a činí zázraky? A dá se tomu vůbec zabránit, dá se udržet idealismus nadpřirozeného nádechu Ježíška? Dejte nám vědět svůj názor, rozhodli by jste se raději dítěti co nejdříve říci o Ježíškovi pravdu, aby vás nepředběhl někdo jiný, třeba starší děti a tím nebyla pro ně ta pravda o to bolestivější nebo aby jste je ušetřili zesměšnění ze strany jiných dětí, že oni přeci ještě věří na Ježíška?
Brzy jsou tu vánoce. Časy pohody, voňavého cukroví, smažícího se kapříka, koled a spousty televizních pohádek, které nám otevřou vrátka vzpomínek a snů dokořán. Ani mě nenechávají nadcházející dny bez povšimnutí. Ani pracovní doba, která se v nejednom odvětví prodlouží právě v čase předvánočním mě nemůže tyto okamžiky zmařit. Vánoce jsou přeci jednou za rok. Nelze je udělat v létě ani na podzim. Vánoce jsou spojeny se sněhem a vánočními světly, ale především s vánoční atmosférou, s vánočním duchem, který už týdny před vánoci jakoby poletuje prostředím a našeptává, našeptává ta sladká slova opojení.
|