Možná jste právě se svým partnerem, určitý čas a začínáte sledovat, jak se začíná něco měnit. Ptáte se, jestli se stala někde chyba. Už nejste tak roztřesená, když se s ním setkáváte, nesnažíte se na svém vzhledu poopravit sebemenší nedostatek, když má přijít, ani neuklízíte o sto šest, před jeho návštěvou. Ano, už se Vám netřese srdce a nepociťujete ten divný pocit uvnitř těla, jak tomu bylo na počátku známosti. Nedělají se Vám dokonce ani mžitky před očima, když mu máte pohlédnout do jeho očí. Děsí Vás toto zjištění? Bojíte se že, Vás už nemiluje, protože necítíte tolik zájmu z jeho strany jako tomu bylo, když jste se teprve jeden z druhým seznamovali? Nebo máte naopak strach, že vy ho přestáváte milovat?

Můžu Vás uklidnit, nebojte se, je to jen přirozený proces, kterým si projde každý vztah dříve či později. Už totiž svého partnera dobře znáte. Víte co rád jí, jaké má zvyklosti i nešváry. Možná s ním již téměř bydlíte, aniž by jste si to zcela uvědomovala. Odpovězte si na několik následujících otázek:

• Tráví u Vás v bytě většinu času, nebo vy v jeho?
• Vaříte mu, nebo mu perete prádlo?
• Má u Vás již svůj zubní kartáček a potřeby na holení?
• Nechává u Vás své věci rozházené a není tak ostražitý jak tomu bylo dříve?
• Dokážete spolu hovořit o čemkoliv bez zábran?
• Znáte oba dokonale svoji sexuální stránku?
  

Pokud jste na většinu těchto otázek odpověděli kladně, jste právě v onom popisovaném úseku partnerského vztahu. Není to o tom, že Vás již nemiluje, protože Vás na veřejnosti nelíbá tak často jak tomu bylo dříve, ani vy se nedostáváte do stavu, kdy by Váš cit vůči jeho chladl. Znáte se již velmi dobře. Jeden před druhým nemáte žádné tajnosti. V takové chvíli se začnou oba lidé chovat, přirozeněji, obdobně jako když jsou s vlastní rodinou. Nemají před sebou žádné zábrany a právě tato chvíle některé páry děsí. Nejsou na tento stav mysli připraveni a mají strach, že je něco v nepořádku. Mají vlastně nepřímo strach ze stereotypu.

Ale láska není stereotyp. Láska je vzájemné porozumění, zároveň také souhra i komunikace. Je to událost, kdy se Vám otevřou oči a vy začínáte vidět více, než dříve. Najednou si uvědomujete, že Váš protějšek má také spoustu věcí zápornějšího charakteru. Tu a tam najdete pohozenou ponožku, bačkory nejsou nikdy na svém místě, i když je nespočetněkrát přerovnáte. To již prostě ke každému vztahu patří. V období zamilovanosti jsme tyto nedostatky samovolně přehlíželi. Každý žil jen a jen pro toho druhého, takže byl schopen činit ve prospěch svého protějšku dosti velké ústupky, aniž by si toho byl vědom.

Skutečnost, že si uvědomíte i partnerovi nedostatky, neznamená konec vztahu. Je to jen forma hlubšího poznání. Důležité je zhodnotit nedostatky s klady. Klady by měly vždy převažovat. Když máme svého partnera rády dokážeme ho brát jako člověka i s jeho chybami a přednosti pro které jsme si ho vybrali, které se nám líbí nebo je na něm obdivujeme, by měly veškeré nedostatky vyvážit. Láska je totiž o vzájemné toleranci a úctě k druhému člověku. Musíme si uvědomit, že ani my samotní nejsme bez chyb.

Nebojte se tedy přejít z cesty zamilovanosti do brány lásky. Věřte, že to Váš vztah posílí a obdaří Vás to určitým druhem poznání. Možná chvilku bude trvat, než se zorientujete ve vlastní zmatenosti a pocitech. Najít totiž člověka na celý život je velikým krédem. Jednou zestárneme, nebudeme již tak hezké a atraktivní, právě v tu chvíli si uvědomíme nejspíše sílu lásky nejvíce, budeme totiž s člověkem, který nás bude milovat takové, jaké jsme s klady i zápory našeho charakteru, mládí a krása je pomíjivá, ale vnitřní hodnoty člověka nikoliv.