Úroveň života, tedy životního stylu jakým žijí lidé v Čechách lze posuzovat z více hledisek. Nezáleží jenom na vzdělání jedince, počtu dětí, nebo věkovém zařazení, ale také na ekonomice státu, zda ta vytváří vhodné podmínky pro růst naší životní úrovně. Společnost lze dělit do třech základních kast jako je tomu běžné ve světě ve státech s demokratickým přesvědčením. Lidé jsou buď chudá vrstva, střední společenská vrstva a vysoká společenská vrstva. Nejrozsáhlejší se jeví vrstva střední, kam patří velká část obyvatelstva. Vrstva vysoká je potom vyjádřena lidmi bohatými tzv. horních deset tisíc.

Politika státu může, nebo nemusí napomáhat k vylepšení situace životní úrovně občanů ve formě různých zvýhodnění, nabídky na trhu práce, vylepšování zákonů a jinými podporami.

Každý člověk se, ale musí o svou životní úroveň zasloužit. Bez práce nejsou koláče, proto milionář, který dospěje ke svému majetku, pouze jako dědic, není tím milionářem v pravém slova smyslu. Měl jen prostě štěstí, že jeho předci něco uměli a záleží na něm a jeho hodnotách, zda dokáže takový kapitál dobře využít a bude mít vůbec k němu nějaký vztah. Jinak se totiž k penězům chovají lidé, kteří si je museli tvrdě zasloužit. Ti jsou si vědomi dřiny, která za nimi stojí.

Výhodou dneška je konkurence. Spotřebitelům se tak nabízí široká škála obchodů a služeb, mezi kterými si mohou vybrat, co jim nejvíce vyhovuje. Konkurence je zdravá. Dokáže oddělit špatné obchodníky od dobrých a kvalitní služby od méně kvalitních. Není to jen otázka cenové politiky, ale také ochoty vyjít spotřebiteli maximálně vstříc kvalitou služeb nebo výrobků, které ten, který sektor prodává. Veliký důraz se klade také na vystupování a příjemné jednání ze strany obsluhy, nebo osoby vykonávající určité služby za účelem zisku.

Dnes na trhu práce existuje mnoho menších i větších soukromích firem. Podnikání se po roce 1989 stalo první vlnou toho, co nový život po pádu komunismu přinesl. Některé firmy dokázaly využít prostoru na trhu a rozvinuly se a někteří podnikatelé, byly za čas z trhu vytlačeni jinými, protože neodkázali již konkurovat.

Z hlediska pracovních příležitostí je široký okruh pracovních odvětví. Ale se samotným pracovním uplatněním je to již horší. Poptávka převyšuje nabídku, a tak dosti mladých lidí zůstávají bez práce, nebo musí pracovat za neadekvátní finanční ohodnocení, které neodpovídá jejich práci i pracovnímu nasazení. Toho hodně podnikatele využívají, získávají tak výhodnou pracovní sílu. Zaměstnanci hodně práce udělají, čímž přinesou firmě zisky, ale náklady na jejich finanční ohodnocení jsou nízké, tedy pokud pomineme fakt, že co se ocitne na vašem účtu od zaměstnavatele, tak totéž od něj dostane i stát na daních. Ve velkých městech je ještě výběr, ale na malých městech a vesnicích se velká poptávka po práci stává pro zaměstnané velikým znevýhodněním.

Životní úroveň se od pradávna posuzovala dle majetku nebo finančních příjmů jedince. Dnes, ale také záleží na pohledu samotného občana, co pro něj vlastně toto slovo znamená. Pod pojmem životní úrovně se nemusí skrývat pouze finanční prostředky a hmotný majetek. Dnes je velmi důležitým faktorem také čas.

Člověk by se měl snažit vytvořit si takovou životní úroveň, která by mu zajišťovala dostatek finančních prostředků na splnění snů a zajištění potřeb, ale nestal se jejím otrokem. Až Vám bude sedmdesát, určitě se také budete chtít otočit za prožitým životem a položíte si otázku, jak jsem žil a co jsem za ten čas prožil. Nepřežíval jsem jenom?

Jedno je tedy jasné, životní úroveň v ČR se opravdu lepší rok od roku, ale je jen na nás jak se budeme dále mít, stát pouze vytváří podmínky, které musíme také využívat.