Znáte to, člověk se probudí a začíná nový den, ale jaký ? Těžko říci, každou minutkou nás potkává něco nového a něco co by nás ani potkat nemuselo.. Dnes ráno, jsem se probudila a jako obvykle spěchala do práce, znáte to. Budík začne neurvale zvonit, tak si říkáte ještě pár minut a vztekle ho zaklapnete. Jenže po chvilce se vám oči začnou klížit, přinutíte se vstát, aby jste znovu neusnuli. Já rychle vstanu a jdu si obličej opláchnout studenou vodou. Sice to moc nepomáhá, ale lepší něco, než nic. Zásadně doma nesnídám, protože ochuzovat se o drahocenný spánek dřívějším vstáváním není nic pro mě, raději snídám až v práci. Během pár minut zvládnu základní hygienické nezbytnosti, popadnu kabelku a chvátám směrem do práce.

Někdy se probudím a říkám si a zase do práce a už v duchu vidím, že budu zase pracovat od nevidím do nevidím a to mi vždy přinese chmurnou náladu. Ale přišla jsem na to, že člověk si musí vybírat v životě hlavně ty pozitivní věci, co ho těší, co ho baví a dokáží rozveselit. A tak jsem si jednoho obdobného rána řekla a dost. Nepustím pesimistickou náladu do svého života. Mám přece ráda barvy, které jsou všude kolem nás, mám ráda zvířata, co umí člověka pohladit po duši, baví mě sport, protože se při něm dokáži bezvadně odreagovat a zapomenout na vše, co mě během dne naštve. Baví mě číst knihy, protože mě dokáží přenést do jiného světa, baví mě poslouchat hudbu, která umí uvolnit emoce, mám radost, když se mi povede něco v práci. Proto si říkám, že nejsem snad budiž k ničemu, baví mě sledovat komedie a zábavné pořady, protože umí naznačit, že vždy je čemu se smát, i když je nám do pláče, jsem šťastná se svým přítelem, protože mě miluje, když se mi chce smát i brečet.

Je to těžké, ale proč se neradovat ze života. Problémy jsou a budou. Když se vyřeší jedny za čas se narodí zase nové, je to nejspíše koloběh v životě, který je prostě neodvratný. To ale neznamená rezignovat na život. Svět je totiž vymyšlen v barevných emocích. Kdyby nebylo smutku, naštvanosti ani vzteku byla by to vlastně nuda, protože by nám radost, touha i láska vlastně zevšedněly. Pochopila jsem, že život je jedna veliká chemická továrna na emoce, kdy správné je, pokud se udržují ty špatné s těmi dobrými navzájem v rovnováze. Jak zpívá Zdeněk Svěrák ve své písni :“ není nutno, není nutno, aby bylo přímo veselo, hlavně nesmí býti smutno, natož, aby se brečelo.“ A na tom je kus pravdy.

Takže budu ráda, když vás má slova inspirují k zamyšlení a otevřou vám cestu k radostnějšímu, zítřejšímu vstávání, stejně tak, jako mě.