Když se řekne slovo "vánoce" mnoho z nás si představí stromeček, dárky, vánočního kapříka a také spousty krásných pohádek. Jsou ale i tací, kteří už v listopadu podléhají depresím při prvním zvuku koled, a pohledu do vánočně vyzdobených výloh obchodů. Marně se pak snaží uniknout.. Dohání je povinnosti, které si s vánočními svátky spojují. Týká se to zejména žen, které berou vánoční svátky jako něco velmi mimořádného, kdy musí vše klapat na sto procent, bez nejmenší chybičky, tak na sebe přenášejí za svou rodinu i blízké zodpovědnost ze šťastně prožitých vánočních dnů.

Muži to vidí ve své podstatě jednodušeji. Prostě vběhnou do obchodu a pod jednou střechou, všechny dárky nakoupí, samozřejmě nahonem na poslední chvilku. Ženy na druhou stranu přemýšlí jak vyzdobit byt, aby z něj přímo sálala vánoční atmosféra, jak stihnout včas upéct cukroví, přece musím mít alespoň těch deset druhů, co by tomu řekla babička, řekne si každá. Při pomyšlení kompletního úklidu bytu, včetně umytí oken jdou na nejednu nás mdloby, k tomu všemu nezapomenout nakoupit spoustu věcí. Vybrat tu správnou kolekci na stromeček, synáček má přeci rád mléčnou čokoládu, manžel zase želatinové arabesky. Tropické ovoce k vánocům také patří. Takže honem do krámu. A dárečky? Nad jejich nákupem ženy rozhodně přemýšlejí více než muži. Lámou si hlavu co koupit tomu svému, co že si to nejvíce přála tchýně a maminka líbila by se jí nová blůza nebo kabát?

A tak to chodí, rok co rok. Když konečně nastane štědrý den a vy s rychlostí blesku zjistíte, že jste tedy všechno stihla, ale cítíte se šíleně unavená a nejraději by jste si lehla a jen spala. Ale to přeci nejde, protože přišel pro všechny tak očekávaný den. Děti se celý rok těšili na Ježíška a váš manžel by si s vámi rád zazpíval koledy, tchýně kontroluje bude kontrolovat vaše kuchařské umění a kritizovat a kritizovat. Jenže vy se cítíte už teď víc než mizerně. Když překonáte i tento pocit, je večer, už jste rozbalily všechny dárky- takže je možno říct , že ten „ velký den „ je za vámi, klesnete zemdleme do křesla a děkujete Bohu, že jste zase přežila. Inu jako každý rok.

Jenže pozor, o tom vánoce nejsou. Vánoce by měli být svátky klidu, pohody a porozumění. Každý by se měl na ně těšit. Není správné se mylně domnívat, že vánoce patří jen dětem, a tak ty pěkné chvilky z vašeho dětství odnesl nenávratně čas. Jenže právo na krásné vánoce má každý i vy. Není to jen sen , který se s dětstvím rozplyne v niveč. Záleží jen na vás jestli si dokážete ten krásný pocit vánoc „naordinovat“ i vy ve svém vlastním životě. Takže zapomeňte na povinnosti. Zapomeňte na to, že musíte všechno zvládnout na jedničku. Jsou to přeci také vaše vánoce. Důležité je, aby jste si to dokázala patřičně vychutnat. A nebojte se, určitě tím nijak nepoškodíte své blízké. Určitě budou také rádi, když budete v pohodě, usměvavá a spokojená. Protože šířit kolem sebe jen radost to je heslo vánoc.