Chlap jde v zimě na ryby. Seká díru do ledu a najednou slyší: - Tady nic nechytíš! Popojde tedy dál, začne opět sekat do ledu a zase slyší: - Tady opravdu nic nechytíš! Popojde tedy ještě dál, ale jakmile začne sekat díru do ledu, ozve se hlas: - Tady fakt nic nechytíš! Chlap se zmateně ozve: - A kdopak to mluví? A zhora se ozve: - To jsem já, správce zimního stadionu!

Je-li vůbec něco smutnějšího než zneuznaný génius, je to nepochopený žaludek.
(Honoré de Balzac)